Z počátku byli tak namyšlení, že si mysleli, že jsou středem viditelného vesmíru a až nějaký pan Koperník vstoupil do dějin té planety výrokem „A přece se točí“. Byla to výrazná změna od geocentrického systému k heliocentrickému systému. Dnes už vědí, že jejich Hvězda patří mezi tuctové hvězdy, výjimečná jen tím, že na její třetí oběžnici se zrodil inteligentní život. I když o jeho inteligenci mám vážné pochybnosti. Protože se její obyvatelé věnují podivné zálibě: vybíjejí faunu a ničí flóru, dalo by se říci, že ničí planetu, která jim byla pouze svěřena do užívání. Kým? Teď se mi chce napsat, že Bohem. Věřím, že jsem způsobil nevoli ateistů a věřím, že i oni by si měli uvědomit, že jsme na této planetě jen na nepatrný okamžik, že jsme jen na návštěvě z hlediska věčnosti.
Je tomu tak určitě, a pokud nechceme a já věřím, že nechceme, zažít dobu, kdy se bude muset příroda vůči nám lidem chránit sama… Věřím, že nikdo z nás lidí se té chvíle nechce dožít. Já se ptám, zda by se jí dožil? A sám si odpovídám, že asi těžko. Ale je nutné poznamenat, že lidský mozek je přírodou naprogramován k obrovské přizpůsobivosti a dalo by se napsat, pokud se lidé nezničí sami, bude to příroda s nimi schopna vydržet. A pokud by se jí člověk musel bránit… tak, že jeho mozek (což je „de’fakto“ také příroda) si s tím poradí. Takže bychom si měli uvědomit, že jakýkoliv boj s přírodou se rovná sebevraždě lidstva a apředevším bychom ji měli začít chránit.
Je to pokroková myšlenka 🙂 , protože jsem technik, který vystudoval slaboproudou fakultu na ČVUT v Dejvicích specielně mikrovlnou techniku, ve které jsem začal studium doktorátu, které už jsem nedodělal z důvodu mého úrazu, když mě v Letňanech na zastávce autobusu srazilo auto. Abych to uvedl na pravou míru vběhl jsem mu pod kola, takže řidiče z té havárie u soudu v plné míře vyvinili, což je dobře.
Dovolte mi prosím vyslovit omluvu tomu řidiči, který musel kvůli mé blbosti k soudu. Je pravda, že nejvíce jsem doplatil na tu moji blbost já sám, osobně. Protože mi zůstaly trvalé následky. A to takové, že ještě 13,5 let od úrazu neumím sám chodit, v což jsem už přestal věřit, že se to ještě naučím, i když bych moc rád se ještě naučil chodit.
