Ahoj Lidé,
konečně mám texťák, rozuměj textový editor. A mohu tvořit. I když mě náhle opustila inspirace. Existuje důvod proč o tom vážně pochybovat, že jsem ji někdy měl. Tu inspiraci, prosím. A toto je jeden z nich, že podle toho vypadají i příspěvky na můj blog. Zanechme té palby do vlastních řad a teď se mi chce vykřiknout, že „za nic nemohou“. Že se mi jen zbláznila mysl sedící u computeru v mé vlastní podobě. To by ještě scházelo abych trpěl schizofrenií, a vystupoval tu za někoho jiného, než jsem ve své vlastní podobě.
Já sám opravdu jsem.
A kdo si myslím, že tedy jsem? Myslím si, že jsem 44-ceti letý postižený, vzděláním mikrovlnný Engineer, který nikdy nikde (full time) nepracoval, který vběhl pod kola projíždějící Avii. Nepracoval, když nezapočtu brigády, které byly u Jiříka, jak jsme mu s Karlušou (Karel Novák) říkali. Oba dva to byli montéři výtahů, což jak známo nepatří mezi suchá povolání. Dalo by se napsat, že oba dva pánové pili první ligu. A já jako jejich učedník nemohl zůstat pozadu. Dej pán Bůh Jiříkovi (Jiří Kašpar) lehké nebe. On už nás zcela nekolegiálně předešel na pravdu Boží. Za což bych si u něj objednal rundu panáků a věřím, že v té nebeské knajpě nám věrně drží místo. Oba dva pánové pracovali pro Firmu „KONE lifts and escalators“ což je finská firma na výrobu výtahů, která kapitalizovala českou firmu „Montáže výtahů“. Snad ještě sídlí v Holešovicích, kde měla ředitelství a výrobu ve Vysočanech. My jako montéři jsme ho měli v budově jedné fabriky v Holešovicích. Kde jsme byli známí po všech hospodách a pohostinstvích, no zkrátka montéři výtahů… Byly to krásné učednické časy. Občas se opiveným výrazem ve tváři, případně oživený nějakou tou rundou panáků Vodky. Někdy to byla láhev, ale musím napsat, že to bylo vše mimo pracoviště, nikdy jsem neviděl montéra, pod parou přímo v šachtě. Na to jsme se měli „příliš rádi“.
Teď něco o mojí asi 70 kg maličkosti. K dokreslení mé osoby by se ještě hodilo přidat výšku pouhých 160 cm, což není mnoho. Rozhodně to není výška na basketbal a rozhodně neoplývám basketbalovou postavou. Podstavu mám spíše „vinnou“. Rozhodně se necítím nevinný a víno bych si dal. Dostal jsem na něj chuť. Což o to, chuť by byla skoro pořád a jako správný neřád ji už více než 20 let mám na ženy. Po celou dobu od úrazu jsem neměl sex a vypadá to, že už ho nebudu míti do smrti smrťoucí. Věřím, že kdybych si o něj řekl, tak, že by mohl být, a že bych se beztrestně nezbavil té dotyčné. A protože mám spadeno na lepší kus, tak je to tak v pořádku „stejně tak jako jahody (brambory) v řádku“.
Teď se mi dostalo nezaslouženého obdivu, že prý jsem dobrý, že to datlu-ji po písmenkách a já na to, že to jinak než po písmenech nejde. … Teď to vypadá, že ta dotyčná se raději nechala zneschopnit než abych jí mohl předat vánoční dárek. Je to stříbrný řetízek a snad se jí bude líbit a to ještě neví, že na ni bude čekat třeba i do parného léta „as a Christmas present“. To byl skromný odskok do jazyka, kterým také nemluvím… Jsem se zapomněl zmínit, že k mým největším handicapům patří to, že vlastně neumím mluvit. Dalo by se říci, že to je jeden z mých největších handicapů. Proto se mi asi nepovede se znovu oženit a má to ještě jeden problém, že si to přeji tak velmi, že jsem tím potencionální partnerku od sebe odehnal „svinským krokem“. … Asi ani nedovedla počítat kroky při tom zběsilém ústupu z dobitého území. Má duše byla sice vyprahlá, ale ani v nejdivočejším snu bych si nedovedl přestavit, že by o mě mohla mít zájem zrovinka ona. … Přitom musím napsat, že nejsem tak špatná partie, protože vlastním rodinnou vilu. Dům co postavili moji rodiče. Ne, že bych ho chtěl prodat, na to jsem v něm strávil celé dětství a mládí a také ho budoval spolu s rodiči. Také jsme tam měli zvířectvo v podobě dvou prasat a čtyřech ovcí. No zkrátka, když se vezme žižkovská rodina a přesadí se na vesnici v poměrně mladém věku… Rodiče byli mladší než kolik mi je teď, tak asi okolo třiceti. Za to mně už 45 bude v roce 2018 a to na jaře. Léta nikomu neubývají. Pokud se nepohybuje dostatečně rychle, myšleno rychlostí blížící se rychlosti světla. To snad vychází z obecné teorie relativity od starého dobrého Alberta Einsteina. Neumím vysvětlit, proč to nastává. Jen je pro mě jako inženýra důležité, že to nastává a umět se s tím vypořádat. Stále doufám v možnost dodělat si doktorát o což bych velmi stál. I když teď už vím, že to nikde nikdy nevyužiji, ale patří to k mým snům. Zrovna tak, jako se ještě oženit. Obě přání kladu na stejnou úroveň, co se týče splnitelnosti, i když pro ten doktorát mám lepší podmínky než jsem měl v Úholičkách, because I live in Prague. Opět nepodstatná odbočka do jazyka, který v podstatě neumím a doufám, že se čtenář dovtípí, co tím autor myslel. … Autor v podstatě nemyslí. Jsou to natolik jednoduché fráze, že i analfabet v anglickém jazyce se dovtípí, co jsem měl na mysli. To je nesmysl být analfabet pouze v jednom jazyce, pokud angličtina není Váš mateřský jazyk. K mé velké lítosti English isn´t my born language.
Teď žiji v DC Paprsek, kde to DC zcela překvapivě neznamená denní centrum, ale Dětské Centrum, ale protože jim děti poněkud zestárly tak se nakonec rozhodli přijmout i moji osobu, přičemž se mi tu velmi líbí. …