Reklama
 
Blog | Lukáš Divina

Ze života jednoho invalidy

Svědectví o skvělé duši naší paní farářky Dany Rotkovské.

Je to opravdu skvělá duše, která mě vozí na Třicátníky, což je setkání věřících lidí v pátek večer u Millerů. Což je jedna věřící rodina, která nám poskytuje v pátek večer nádherný azyl. Pojďme se zpět navrátiti k skvělé osobnosti naší paní farářky, která má o mě profesní zájem přesto, že jsem invalida a za to jí patří můj dík a tento článek. Vím, že to chování patří k její profesi, ale tento článek moje poděkování za její práci, která sice patří k náplni farářky, ale toto je forma jak jí mohu za vše poděkovat přesto, že vím, že to patří k její pracovní náplni, ale přesto jí patří můj dík. Ale pojďme se zabývat mými zážitky s ní. Má skvělá nedělní kázání týden, co týden dalo by se znovu podotknout, že to patří k jejímu povolání, ale je nutné říci, že své povolání provozuje skvěle. Je nutné říci, že by stálo za to si dát tu práci a sepsat její kázání. I když vím, že záznam vypadá často hůře než skutečnost a i přesto si myslím, že by to mělo cenu.

A teď něco o mně. Byl jsem jí pokřtěn až ve 14-ti letech a konfirmován až po úrazu, který se mi stal v roce 1998, po kterém jsem zůstal připoután na invalidní vozík. Přesto se její vztah ke mně nezměnil, což bohužel nemohu říci o členech vlastní rodiny, má žena se se mnou rozvedla a je nutné poznamenat, že na štěstí se o mojí záchraně začala starat má skvělá máma, díky jejímu přístupu jsem sesedl hrobníkovi z lopaty, i když to vypadalo se mnou opravdu špatně, protože jsem byl více než půl roku v kómatu. A díky skvělé péči mé milé mámy jsem přežil a mohu se věnovat spisování. Víra v Boha je Obrovský Boží dar, za který mohu jen děkovat naší skvělé paní farářce a Bohu. Teď mi zbývá se jen modlit za křest mé neteře a synovce Sáry a Samuele. Nezbývá mi než věřit, že budou pokřtěni. A doufat, že prožijí stejně krásné dětství a mládí v církvi jako já. Mě osobně církev hodně přinesla hlavně v oblasti vztahů. Já jsem se i v církvi oženil, měl jsem církevní sňatek a musím za ten církevní sňatek poděkovat, přestože mi to s ženou nevyšlo. Může mi to být líto, ale nezbývá mi nic jiného než věřit, že to na podruhé vyjde. A že se mi to povede se to. Moc bych si přál znovu oženit se. Nezbývá než věřit, že se mi povede najít spřízněnou duši. Případně milenku tu bych si opravdu moc přál, protože sex jsem měl naposled se svou ženou, před mým úrazem. Což je naposled před 15 lety a dlouho se mi nedařilo ani onanovat což se mi už při sledování SPICE už povedlo. Ale rozhodně není čím se chlubit, protože je to sice lehké, ale porno. Za co bych se měl spíše stydět a já se stydím, hlavně, když to má být o duši. Někoho, tak oduševnělého jako je naše paní Farářka. Bohužel neznám, protože kdybych znal, byla by to nejlepší kandidátka na mojí životní partnerku.

Moc rád, bych se oženil, ale vhodný čas mi za tímto účelem utíká mezi prsty. Byl bych snad šťasten za jakoukoliv ženu, která by mě chtěla za muže, na vzhledu příliš nezávisí. Jen by se mi mohla trochu líbit, i když zamilovanost s tím umí udělat divy. Je jen s podivem jak jsem si mohl vzít za ženu Lenku a sebe kriticky musím napsat, že mohu považovat za štěstí, že se se mnou rozvedla. Nemohu bohužel napsat, jestli to náhodou necítí podobně, protože od rozvodu jsme se neviděli. Musím přiznat, že bych ji rád ještě viděl. Měla příhodné příjmení, protože se jmenovala „Lenka Lapáčková“ a já byl první, koho polapila. Musím sebekriticky uznat, že Jí to moc práce nedalo, protože oba jsme byli mladí a žhaví na ženění a vdávání nedalo nám to nezkusit. Já bych jí rád viděl za účelem mých 40cátých narozenin, které by měli být roku 2012. Snad se jich dožiji? Nemám v úmyslu do té doby spáchat sebevraždu. I když občas mám pocit nemilovaného člověka. Tak o ní občas uvažuji, ale v tu chvíli si uvědomím, že jsem věřící. Že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůře a opačně. Tedy nikdy není tak, dobře aby nemohlo být lépe. Je tak dobře jak si kdo zasloužíme. Já musel být v předchozím životě pěkná svině podle toho, co mě v současnosti postihlo, i když podle mé astroložky mám výjimečné datum narození 8. 12. 1972.

Mám pocit, že by toto odskočení k mé osobě mohlo stačit a pojďme se raději zabývat Danou a její úžasnou duší. Musím se přiznat k tomu, že jsem o ní přemýšlel jako o potenciální partnerce a pak jsem tuto myšlenku zavrhl. Protože má syna, který mi není příliš věkově vzdálen. A já jsem přeci invalida, kterého by snad nechtěla za manžela a z této úvahy mi vychází, že už se nikdy neožením, a měl bych si na tuto myšlenku začít zvykat. Musím napsat, že je to neskutečně obtížné. Tato vsuvka sem do tohoto textu spíše nepatří, protože se tento text má zabývat daleko podstatnějšími věcmi, než je život a sexuální praktiky jednoho invalidy, tedy mé osoby. Teď by to chtělo nějaké verše. Jen by to chtělo trochu inspirace, ale mě napadají samé intimní verše, které nejsou vhodné pro tento typ článku. A přesto tu uvádím několik veršů o mém vztahu k Evangelické Víře, která je pro mne životně důležitá, protože jen díky Víře žiji. Protože víra mě drží před sebevraždou.

Víra může někomu připadat jako díra

Jako pěkná Díra

A přesto je hezká

Reklama

Nebeská

A proto se mi po Bohu stýká asi, protože jsem postižen

Protože jsem kripl

Doufám, že by mě někdo vypl

Vypl jako vypnul

Já nechci žít nikdy více never more.

Být kripl je neuvěřitelně obtížné

Ne že Ne

Zkrátka se mi už nechce žít

A přežívat

O mém životě se dá říci, že je to jen přežívání

A proto se mi již nechce žít,

Ale protože jsem Věřící Evangelík tak si na život nesáhnu

Ale pohnu se k domovu u Boha

A chce se mi Věřit, že na Světě se mi bude žít ještě dobře

Dobře lépe než teď

A už je skoro jisté, že ze mě nebude děd.

Děda ze mě určitě nebude

Protože bez dětí to nepůjde.