Zdaleka nebyl tak krásný jako na Zemi před tím, než ho lidé začali využívat a přetvářet „k obrazu svému.“ Je nutné poznamenat, že lidské přetváření spíše vypadalo jako obrovská genocida. Je to tím smutnější, že lidé ničili něco, co ani nebyli schopni vytvořit. A tak se milý mladý delfín rozhodl, že zkusí jiné světy. A naštěstí se v tu dobu otevřelo startovací okno i pro milého mladého delfína Edu.
Eda byl tou možností nesmírně potěšen. Ihned se dal do tréninku. Jednoho dne se rozhodl, že už mu to strašidelné umenšování jeho životního prostoru jde na nervy, a že se raději nechá lidmi vystřelit na novou planetu, kterou se rozhodl kolonizovat pro delfíny. A to vše za nezbytné pomoci pár spřízněných duší, které v tom viděli obrovskou šanci pro sebe, jak už to u lidí bývá. Pro sebe a lidský rod. Aby mohli říkat v reklamě, že už tam jsou delfíni, které, jak se později ukázalo, přistupovali k tomuto problému čistě materiálně a utvořili k tomuto účelu cestovní kanceláře. Jak už to mezi lidmi chodí, nasadili vysoké ceny na cestu na tu planetu v systému Proxima Centauri. Bylo to vcelku blízko pouhých 4.5 světelného roku. Takže cesta za využití nejmodernějších hvězdoletů trvala jen 5 let. Byl to obrovský úspěch vědy dosáhnout 90% rychlosti světla.
Lidé dále pracují na něčem, co nazývají „mezihvězdné skoky„, které mají nevýhodu v určení cílové oblasti. Proto musejí být hvězdolety vybaveny klasickým reaktivním pohonem. A má to problém v příliš velké hmotnosti hvězdoletů a ve velkém omezení v manévrovací možnosti. Dané klasickým zákonem mechaniky dle Newtona a způsobené tím, že čím větší je hmotnost daného tělesa, tím větší jsou setrvačné síly. Což omezuje manévrovací schopnosti hvězdoletů a zvětšuje palivové nároky a tím to omezuje manévrovatelnost daného typu hvězdoletu. Eda si řekl, že ztratit život, i když jen pomyslně, pro vědu stojí za to riziko smrti.
Edu ten trénink zpočátku moc nebavil a až poté si uvědomil, že je to nezbytné pro cestu ke hvězdám tak, jak si předsevzal. Některé úkoly mu připadaly jako pěkný opruz. Ty také nechtěl plnit. Ale plnil je s maximálním zapřením. Bylo to pro dobrou věc. Pro let ke hvězdám. K vysněné Proxima Century a to ani netušil, co ho čeká. V každém případě byl to obrovský krok do neznáma. Dala by se parodovat věta prvního pozemšťana na měsíci: „Byl to malý krůček pro delfína, ale veliký skok pro Delfíny.“ Tudíž se Eda rozhodl, že to s lidmi do vesmíru zkusí. Poté vznikl zásadní problém, který se musel vyřešit. Jak zajistit opětovné nastoupení posádky po přistání. Původní návrh byl takový, který předpokládal. Vylití bazénu po přistání do místního moře. Čímž byla zajištěna pouze jednosměrná cesta delfína Edy. Což bylo zamítnuto delfíním parlamentem. Při té příležitosti si nikdo neuvědomil časovou náročnost daného experimentu.
Dané řešení vyžadovalo multiplikaci dopravního systému. Znamenalo to vyslat zdvojený dopravní systém. Jeden na cestu k cílové hvězdě a druhý na cestu zpět. Celé se to dalo vyřešit jen jednou lodí s dostatečnou zásobou paliva. To v případě fotonového pohonu bylo representováno dostatečným přísunem těžké vody s vysokým obsahem deuteria. Přímo se nabízelo ho doplnit z místního oceánu. Stačilo by ho jen vytěžit, ale to by vyžadovalo dostatečně zaškolit Edu, aby to byl schopen na místě vykonávat sám. A ukázalo se, že Eda je dostatečně inteligentní, aby to zvládl na místě sám bez asistence. Teď stačilo. Aby si Eda našel vhodnou partnerku, se kterou by založil delfíní ráj. Zdálo by se, že to byl snadný úkol. Znáte nějakou Delfínici (ženu), která by dobrovolně takové riziko podstoupila? Já bohužel takovou neznám, vždyť jsem zatím rozveden a asi to tak zvostane. Mohu s tím být pouze nespokojen. Nic jiného mi nezbývá. Velmi rád bych se oženil, ale dávám si v tom směru téměř nulové šance, protože jsem fyzicky postižen. Skoro by se dalo říci, že jsem hrobníkuf utekl z lopaty. Ta poznámka o lopatě sem opravdu nepatří, pojďme se raději zabývat Edou, a jeho cestou k Proxima Centauri. Eda se musel nechat přístroji probudit z hibernace, ve které strávil většinu času z cesty k Proxima Centauri a začít se připravovat k přistávacímu manévru. Přistávací manévr nemohl být ovládán ze Země kvůli časové prodlevě, která na tu vzdálenost odpovídá vzdálenosti vyjádřené ve světelných letech. Odpovídá 8 rokům. Protože jsou čtyři roky potřeba na cestu zpět k Zemi. A protože je to cesta tam i zpět, musí se čas počítat dvakrát. Přitom to byla zbytečná cesta. Protože jak jsem už psal, tak se lidem povedlo svojí rodnou Planetu zničit jadernou válkou už 2 roky po odletu Edy, který to poznal tak, že se Země odmlčela na všech vlnových délkách. Nejvíce znepokojující bylo odmlčení radioamatérů, kteří z počátku expedici hojně provázeli až do okamžiku, kdy zpoždění radiového signálu bylo nad neúnosnou hranici. Protože se radiový signál šíří konečnou rychlostí a to rychlostí „c“ , což je konečná rychlost světla. Proto buďme obezřetní, aby nás nepotkal stejný osud.
Pojďme se raději zabývat Edou a jeho družkou Evou, která má krásné biblické jméno, a kteří se rozhodli pro svojí First Extra Solar Marriage. Mělo to zpočátku výhodu v absenci druhého pohlaví, ale byla to spíše nevýhoda. Jak se později ukázalo, byla to spíše nevýhoda pro genetický kód, který potřebuje být občas občerstven. Poruchy se objevily už v páté generaci na nové planetě. V tu chvíli se ukázala nesmírně kvalitní a vysoká náročnost výběru cestovatelů (Edy a jeho partnerky Evy). Eda byl zpočátku nespokojen s náročností výběru, protože si zpočátku neuvědomil náročnost daného výběru partnerů. Později se ukázalo, že to byla nesmírně důležitá podmínka celého experimentu přesídlení na novou planetu někde v systému hvězdy Proxima Centauri. Celé to probíhalo bez zjevných problémů, až do okamžiku návratu na Zemi, kde se ukázalo, že Eda naneštěstí už pozapomněl postup pro doplnění paliva a to přestože všichni na Zemi byli přesvědčeni, že by to nemělo nastat. Zdálo se to krajně nepravděpodobné, ale přesto to nastalo. Z toho vyplývá, že není možné se spolehnout na něčí paměť natož na tu mojí. Tato poznámka sem opravdu nepatří. Tak pojďme se raději zabývat životem Edy a Evy. Eda byl přesvědčen, že se mu povede rozpomenout se na doplnění paliva. A spodivem se mu to povedlo. Nakonec se mu povedlo rozpomenout se a to natolik, že úspěšně dotankovali do hvězdoletu deuterium v takovém množství, že jim to stačilo na celou 5-ti letou cestu. To znamenalo, že předpokládali, že se mají kam vrátit a nikdo z nich si neuvědomoval, že vlastně letí k “mrtvé planetě“, která dříve nesla hrdé jméno „Earth”. Podle které dostal jméno. Již dříve ho oslovovali „Eda from the Earth“ nebo zkráceně Ertíku. To dlouhé oslovení bylo ekvivalentem pozemského oslovení včetně všech akademických titulů. A proto zhusta využívali krátké oslovení Retíku. Raději byl, když ho oslovovali stejně jako na Zemi, prostě Edo.
Eda a Eva se konečně dali do zakládání delfíní kolonie. To spočívalo ve věnování se sexu mezi Edou a Evou. Čekání na své potomky. Nakonec se ukázalo, že jim tyto příjemné chvilky také vystačily na celý let k planetě Zemi a zpět na Planetu v systému Proxima Centauri. Až do chvíle, kdy si uvědomili, že ta cesta zpět k Zemi je zbytečná, protože Země byla zničena už 2 roky po jejich odletu ze Země.
